To bylo slávy, když se u nás před lety začaly prodávat mobilní telefony! Ještě krátce předtím se často i desítky let čekalo na zavedení pevné linky, a najednou mohl mít každý svůj telefon hned a dokonce i bez šňůry. To byla paráda! I když to na druhou stranu zase až tak moc terno taky nebylo, protože volání z takového mobilního telefonu bylo drahé. Často dražší než dneska, kdy už máme mnohem větší platy než tenkrát.
Ale stejně to bylo něco! Snad každý tu chtěl mít takový zázračný telefon. I když to byla docela obyčejná cihla, jak tehdejším telefonům a něčemu podobnému říkáme dneska. Byl to zázrak techniky.
Kdo měl tenkrát mobil, byl někdo. Mohl telefonovat, kdy chtěl a kde chtěl, a mohl dokonce posílat i esemesky. Které fungovaly líp než to, co vytlačily z trhu. Tedy telegramy.
Hry? Internet do mobilu? Nějaké ty aplikace? Ale kdepak. O tom se tenkrát člověku nemohlo ani zdát. Ale stejně byl takový mobil úžasná věc.
A dneska?
Mobily už se u nás prodávají na každém rohu. Jeden je prý lepší než druhý, každou chvíli přichází výrobci a prodejci s něčím, co tu prý ještě nebylo. I kdyby to byla zbytečnost a banalita, stačí to nafouknout v reklamní bublině a lidé se pro to hrnou jako blázni. A telefon, který jim doteď skvěle sloužil, už je nejednou nezajímá.
Za nejmodernější telefony z řad mobilů se dneska platí stejně přemrštěné ceny jako kdysi za první mobily. Za ty, po kterých dnes už ani pes neštěkne. I když jde o naprostou zbytečnost. Nebo se sice platí jenom symbolická částka, ale o to zběsilejší jsou pak účty, které člověk dostane. Někdo to přece nějak zaplatit musí.
A tak je to u nás s těmi mobily podobné mobilizaci. Mnozí z nás jdou kvůli těm nejnovějším i na zteč. Hlavně teď před Vánocemi. Po kterých tu mnoha lidem zbydou jen dluhy za něco, co se stejně brzy okouká. A poběží se pro něco nového, prý ještě lepšího.