Bohužel, tento boj byl začátkem všech příčin, které zavinili smrt tří astronautů. Virgila Ivana Grissoma, Edwarda Higginse Whita II. a Rogera Bruce Chaffeeho.
Kvůli boji o to, jestli se na Měsíc dostane dříve posádka Sovětského svazu nebo USA, probíhalo sestavování raketoplánu a kabiny, které byli určeny k letu do vesmíru, v nezvyklé rychlosti. Podmínky opravdu nebyli ideální. O konstrukci se starala firma North American Aviation. Firma sice nevyhrála výběrové řízení, ale šikovnými kličkami a díky známostem v oblasti NASA zakázku nakonec získala.
Po dokončení konstrukce byli kosmonauti značně rozladění tím, v jakém stavu je jejich kabina. Vůbec neodpovídala simulátoru, na kterém do té doby trénovali. Kabina byla menší, jinak rozložená a nacházelo se v ní spousta hořlavých materiálů. Je popsáno, že všude se váleli nepřichycené kabely omotané izolačními páskami, které během simulovaného pohybu kabiny do sebe naráželi a otírali se o sebe. NASA námitky kosmonautů sice zaznamenala a probírala, ale ze strachu, že by se nestihl termín stanovený samotným prezidentem Kennedym, byla celá konstrukce označena jako letu schopná.
27. 1. roku 1967 probíhal nácvik simulovaného startu a odpočítávání. Kosmonauti byli během něj přítomni v kabině. V plánu bylo, že s nimi bude i čtvrtý člověk, jeden z vedení řízení letu. Nakonec se ale ke startu nepřipojil, což mu zachránilo život. Kosmonauti cítili v kabině neobvyklý zápach, ale nikomu se nedařilo odhadnout jeho příčinu. Byl také problém s rádiovým spojením. Po více jak třech hodinách od začátku simulace došlo ke zkratu v obvodu kabeláže. Chaffee hlásil již pár sekund po tomto zkratu, že mají na palubě požár. Díky nevyhovující konstrukci a složitému otvírání dveří se nedokázali dostat ven. I když ostatní přispěchali i hned na pomoc, podařilo se jim do kabiny dostat až po 5 minutách. V té době již byli všichni astronauti po smrti. V kabině, která byla natlakovaná kyslíkem, se oheň šířil v řádku vteřin a ani jeden z nich neměl šanci přežít.