Jak se ví, žili v našem pohraničí původně němečtí a čeští obyvatelé v míru a harmonii. Měli tu stejné těžké životní podmínky, sdíleli stejný osud, a tak tu koexistovali a nejednou se jejich rodiny i navzájem mísily. Bylo to takové, protože to bylo běžné. Pak však zasáhl krutý osud v podobě nacistů a vše se změnilo. Nejdříve to tu odskákali Češi, pak Němci a nakonec vlastně všichni. Protože to tu nejprve zabrali Němci a našinci se museli pakovat někam jinam do protektorátu, pak byli Němci takřka bez výjimek a bez skrupulí odsunuti, a nakonec se tady ve vylidněném prostoru sešla často i hodně prapodivná společnost. A pokaždé to byl ukázkový příklad toho, kam vede lidská zvůle.

Nejinak tomu bylo i v místech, kde jsem žil, respektive v místě, kde mám dodnes chatu. I tady to bylo až do války prakticky německé. Němci tu radostně uvítali Hitlerův nástup k moci, aby pak hořce litovali, když končili na ruské frontě, a ti, kdo přežili, museli až na jednu jedinou výjimku na odsun. A i ten neodsunutý tu paradoxně prožil i éru socialismu jako rakouský státní příslušník.
A kdo tu skončil místo početné německé komunity? Nejprve dost pochybná směs takzvaných zlatokopů a kriminálníků z vnitrozemí a po osmašedesátém roce pak konečně i inteligence, kterou už nechtěli jinde než na zapomenuté periferii tolerovat.

Na vesnici, kde mám chatu, srovnali soudruzi v poválečném období se zemí skoro všechny německé statky. Aby se zapomnělo, že tu kdy nějací Němci byli. A zůstal tu jen jeden český pár plus jeden pár těch netolerovaných v Praze, jimž bylo milostivě dovoleno jít sem pracovat ke kravám.
Dlouho trvalo, než se v této vesnici zase začali objevovat lidé. Nejprve za trest, pak noví zlatokopové, kteří si tu kupovali objekty, aby je zase záhy přeprodali a utekli. A teprve v posledních letech se tu obyvatelstvo ustálilo. A mnohé se svým způsobem vrátilo do předválečných let. Jen v pestřejším vydání. Z jedné strany tu dnes zní čeština, z druhé němčina, ze třetí holandština. A pozvolna tu vzniká z různých lidí něco jako spoluobčané. A doufejme, že se zase neobjeví nějaký ten Hitler.