Web je něco, co používáme téměř každý den a ani si to možná vůbec neuvědomujeme. Já třeba web používám úplně denně. Sice ano, je pravda, že vědomě, ale přiznám se, že bez počítače a webu bych být jistě už nemohla. Přiznám se, že jsem na těchto věcech hodně závislá a nedokážu si bez nich představit život. Vždyť přes web toho děláme tolik! Třeba se spojujeme s lidmi nebo hledáme na webu práci. Já třeba osobně našla mou práci vždycky přes počítač a web. Bez webu bych byla ztracená a těžko bych pak hledala práci. Vždyť i mou střední školu jsem našla přes web a jsem za to velmi ráda, že jsem se narodila do této doby, kdy je opravdu všechno víc lehčí a jednodušší. Musím říct, že si jen těžko dokážu představit život bez počítače a bez webu. Vím, že takový život byl. Takový život měli moji rodiče a o prarodičích už ani nemluvím.
Sice je pravda, že i moje máma měla třeba televizi, telefon a taky lepší kuchyňské vybavení, ale moji prarodiče toho měli opravdu sakra málo. To mi říkali, protože babička s dědou byli velmi chudí. Takže o nějakém počítači a webu si mohli nechat jen zdát. Nehledě na to, že v té jejich době ani počítač a web nebyl. Možná tedy ano, ale oni o tom neměli ani potuchy.
Ano, taková chudá byla doba. A taky si pamatuji, jak mi babička vyprávěla, že místo jejich počítače a webu měli jen dopisní papír, obálku a tužku. Ano, tak se dříve psalo. Pěkně ručně a s krásným písmem. To nebylo jak nyní, že se napíše vzkaz a dopis na web do mailu a pak se během sekundy odešle. Tady dříve to trvalo hodně dlouho. Třeba i tři dny než se zpráva, vzkaz dostal k majiteli, k příjemci. Nebylo to hned, jako když zmáčknete klávesu na počítači a přes web vzkaz odešleme. Dříve to ale mělo své kouzlo. Bylo to více romantické a lidi uměli psát. Nyní asi všichni škrábou a umí psát jen na počítači. Já teda už skoro zapomněla psát rukou. Nějak mě to ani nebaví a přiznám se, že je pro mě velmi lehké psát na počítači na webu než na papír.